Dobré životní podmínky zvířat – co ve skutečnosti říká zákon? Fakta místo mýtů
Dobré životní podmínky zvířat jsou dnes jedním z nejčastěji používaných pojmů v diskusích o chovu exotických zvířat. Stále častěji se objevuje na sociálních sítích, v publikacích i komentářích, avšak stejně často je interpretován subjektivně – skrze prizma vlastních přesvědčení, emocí nebo osobních představ o tom, jak by se o zvířata mělo pečovat.
Stojí tedy za to si položit základní otázku:
Co vlastně je welfare zvířat ve světle platných právních předpisů a současných vědeckých poznatků?
Záleží na našem pocitu? Nebo na platných předpisech? A možná na výsledcích vědeckých výzkumů?
Odpověď je jednodušší, než by se mohlo zdát.
## Dobrých životních podmínek zvířat je právní a vědecký pojem
Dobré životní podmínky zvířat nejsou pojmem subjektivním.
Neznamená to, že by zvíře mělo žít v podmínkách, které člověk považuje za estetické, pohodlné nebo co nejvíce blízké přírodě. Nelze jej také posuzovat výhradně na základě jediné fotografie nebo videa zveřejněného na internetu.
Dobré životní podmínky zvířat jsou pojmem, který se používá jak v právu, tak ve veterinárních a biologických vědách.
Proto by se každá seriózní diskuse měla opírat o tři pilíře:
• platných právních předpisech,
• aktuálních vědeckých poznatcích,
• biologii konkrétního druhu.
Právě tyto prvky tvoří základ pro posuzování podmínek chovu zvířat, nikoli individuální přesvědčení či emoce.
## Co říká polské právo?
Základním právním předpisem upravujícím ochranu zvířat v Polsku je zákon ze dne 21. srpna 1997 o ochraně zvířat.
Již první článek zákona stanoví základní zásadu:
> „Zvíře, jako živá bytost schopná vnímat utrpení, není věcí. Člověk mu dluží úctu, ochranu a péči.“
Jedná se o jedno z nejdůležitějších ustanovení celého systému ochrany zvířat v Polsku.
Zákon zároveň v článku 4 definuje pojem humánního zacházení se zvířaty a uvádí, že se jedná o zacházení, které zohledňuje potřeby zvířete a zajišťuje mu péči a ochranu.
Ještě důležitější je však pojem „vhodné podmínky života“, které zákonodárce definuje jako zajištění možnosti existence zvířete v souladu s potřebami daného druhu, plemene, pohlaví a věku.
### Právě toto ustanovení má klíčový význam.
Zákon se nezmiňuje o typu terária.
Nezmiňuje materiál, z něhož by mělo být vyrobeno.
Nezmiňuje barvu vybavení.
Neuvádí konkrétní způsob chovu.
Zákon především zdůrazňuje nutnost zajistit podmínky odpovídající biologickým potřebám daného druhu.
## „V souladu s potřebami daného druhu“
Jedná se o jednu z nejdůležitějších formulací celého zákona.
A zároveň jedna z nejčastěji opomíjených.
Zákonodárce nepoužil náhodou obecný pojem „zvíře“.
Použil pojem:
> „v souladu s potřebami daného druhu“.
Proč?
Protože neexistuje jediný univerzální způsob chovu všech zvířat.
Gekon vyžaduje jiné podmínky.
Jiné zase krajta.
Zase jiné varan.
A zcela jiné podmínky vyžaduje želva.
Každý druh má svou vlastní biologii, své vlastní chování a své vlastní environmentální potřeby.
Právě ty by měly být výchozím bodem při posuzování dobrých životních podmínek.
Ne naše představy.
Ne zvyky.
Ne móda.
Ne estetika.
Výhradně biologické potřeby daného druhu.
## Co říká Světová organizace pro zdraví zvířat (WOAH)?
Jednou z nejvýznamnějších světových autorit v oblasti zdraví a dobrých životních podmínek zvířat je Světová organizace pro zdraví zvířat (WOAH).
WOAH definuje welfare jako:
> „Fyzický a psychický stav zvířete s ohledem na podmínky, v nichž žije a umírá.“
Tato definice má obrovský význam.
Ukazuje totiž, že welfare se posuzuje především podle stavu samotného zvířete, a nikoli podle hodnocení jednotlivého prvku vybavení či způsobu chovu.
WOAH rovněž uvádí, že k dobrým životním podmínkám patří mimo jiné:
• odpovídající výživu,
• přístup k vodě,
• vhodné životní prostředí,
• možnost projevovat chování typické pro daný druh,
• ochranu před bolestí, nemocemi a chronickým stresem.
Opět se tedy objevuje stejný společný jmenovatel – potřeby konkrétního druhu.
## Zákonodárství, vědecké výzkumy a názory – to není totéž
V diskusích o dobrých životních podmínkách se velmi často mísí tři zcela odlišné pojmy.
### Psané právo
Jedná se o zákony a nařízení platné na území Polska.
Jejich dodržování je povinné.
Právě ony tvoří základ pro činnost soudů, správních orgánů a Veterinární inspekce.
### Vědecké výzkumy
Jedná se o výsledky vědeckých prací publikovaných v recenzovaných časopisech a studie vypracované odborníky.
Právě výzkum rozšiřuje naše znalosti o biologii jednotlivých druhů a často se stává základem pro tvorbu nových předpisů či doporučení.
### Názory
Každý má právo na vlastní názor.
To platí pro chovatele, veterinární lékaře, biology, občanské organizace i milovníky zvířat.
Názor však – i když je opakován velmi často – se z tohoto důvodu nestává závazným zákonem.
Stejně tak ani jedna vědecká publikace automaticky nemění platné předpisy.
Proto je dobré každou veřejnou diskusi zahájit jednoduchou otázkou:
Vychází dané tvrzení z platných právních předpisů, z vědeckých výzkumů, nebo je to pouze něčí názor?
## Je možné zodpovědně chovat plazy?
Tato otázka se objevuje velmi často.
Je možné chovat plazy zodpovědně a zajistit jim odpovídající úroveň dobrých životních podmínek?
Podle nás zní odpověď: ano.
Odpovědný chov však nespočívá v dohadech ani v náhodných řešeních.
Zakládá se na:
• znalosti biologie daného druhu,
• dlouholetém pozorování zvířat,
• praktických zkušenostech,
• řádné veterinární péči,
• analýze dostupných vědeckých studií,
• neustálém zdokonalování chovatelských metod.
Dobré životní podmínky plazů skutečně není vždy snadné změřit.
To však neznamená, že jej nelze posuzovat.
Současná věda využívá řadu ukazatelů, jako jsou:
• zdravotní stav,
• délka života,
• správný vývoj,
• reprodukční úspěch,
• chování,
• fyziologické ukazatele,
• reakce na stres.
Právě díky nim můžeme stále lépe rozumět potřebám jednotlivých druhů.
## Věda a praxe nejsou protivníky
Občas se setkáváme s názorem, že pouze teorie nebo pouze praxe umožňuje správně posoudit dobré životní podmínky.
Jedná se o mylné rozdělení.
Rozvoj odpovědného chovu se již léta opírá o spolupráci mnoha různých skupin.
Velkou roli hrají:
• veterinární lékaři,
• biologové,
• etologové,
• vědci provádějící výzkum,
• zkušení chovatelé, kteří již mnoho let sledují vývoj, zdraví a chování zvířat, o která pečují.
Nejlepších výsledků se dosahuje spojením seriózního vědeckého výzkumu s odpovědnou praxí chovu.
## Dobré životní podmínky jsou otázkou odpovědnosti
Odpovědný chovatel si neklade otázku:
> „Jak to dělají ostatní?“
Měl by se zeptat:
> „Jaké jsou biologické potřeby druhu, o který se starám, a jak mohu zajistit jejich naplnění?“
Právě takový přístup je v souladu jak s polským právem, tak s mezinárodním pojetím dobrých životních podmínek zvířat.
## Shrnutí
Dobré životní podmínky zvířat nelze definovat na základě emocí, módních trendů ani subjektivních pocitů.
Měl by být posuzován na základě:
✔ platných právních předpisů,
✔ spolehlivých vědeckých výzkumů,
✔ znalostí o biologii konkrétního druhu,
✔ objektivního posouzení zdravotního stavu a chování zvířete.
Není náhodou, že jak polský zákon o ochraně zvířat, tak i standardy WOAH odkazují na biologické potřeby daného druhu.
Právě ony jsou základem dobrých životních podmínek.
Ne naše představy.
Ne emoce.
Ne internetové spory.
Není to však právo, věda a zodpovědná péče o zvíře.
